Nové ortézy pro Bruna

Malý Bruno je krásný, usměvavý chlapeček. Na jeho narození se těšili rodiče i jeho tehdy tříletá sestřička. Protože se v bříšku neotočil, přišel na svět císařským řezem a bylo to zdravé miminko. Jenže kolem třetího týdne si maminka při kojení všimla, že má chlapeček nějakou bouli na krku, která nemizela. Maminka spěchala s chlapečkem do nemocnice, kde udělali ultrazvuk a zjistili, že se jedná o zakrvácený sval. Maminka se dozvěděla, že je to běžné zranění při císařském řezu. Celé dva měsíce s chlapečkem cvičila na doporučení lékařů Vojtovu metodu a čekala, až se krev ze svalu vstřebá. To se nakonec povedlo, ale při rehabilitacích se fyzioterapeutce zdálo, že je chlapeček jakoby hadrový. Maminka dál intenzivně cvičila, ale Brunův stav se nelepšil. Nelezl, neplazil se, nebyl schopný ležet na zádech ani na bříšku a když se chtěl o ručičky opřít, spadnul, protože ho neudržely. A tak s ním maminka opět vyrazila do nemocnice, kde chlapečka během několika dní důkladně vyšetřili, ale na nic zásadního nepřišli, proto nebyli schopni stanovit diagnózu.

Dneska Bruník chodí, ale velmi zvláštně, tak nějak těžkopádně a ujde jen asi 500 metrů. Nemůže běhat, nekopne do míče a do schodů, které mají v bytě, leze po čtyřech. Maminka ho musí vozit v kočárku, což někdy pohoršuje nic netuší okolí, protože Bruno na první pohled vypadá jako zdravý kluk. Rodiče se ze všech sil snaží Bruníkovi pomoci. Maminka s ním stále cvičí jak doma, tak s fyzioterapeutem a aby se zlepšil v chůzi, dostal na nožičky ortézy. Navíc od jednoho roku jezdí Bruník pravidelně na týdenní pobyty hipoterapie.

Každý další pobyt ho vždycky posune o kousek dál, jak říká maminka – koníci s ním dělají zázraky. Rodiče netuší, co bude dál, zda se podaří nohy zpevnit natolik, aby byl schopen samostatné delší chůze a už si zvykli na myšlenku, že bude potřebovat invalidní vozík. Svůj boj o Bruníkův samostatný život v dospělosti však nevzdávají a trpělivě docházejí na nejrůznější rehabilitace, které ovšem zdravotní pojišťovny nehradí, stejně jako tolik prospěšné hipoterapie. Bruna jsme tentokrát navštívili s hercem Petrem Vackem. Petr s Brunem našli hned společnou řeč, protože oba mají vášeň pro lesní dobrodružství.

Dokonce zjistili, že oba mají vlastní křesadlo: „Co máme společného? Lásku ke křesadlům! Bruno absolvoval kurz přežití a tam se naučil rozdělat křesadlem oheň. Ale důvod, proč jsme se setkali, je jiný. Jel jsem za ním s kamarádkou Mariou Křepelkovou z organizace Život dětem. Jakou má Bruno diagnózu se dodnes neví, ale ochabuje mu svalstvo a má problém chodit. Musí neustále cvičit a rehabilitovat a chodí s pomocí speciální ortézy. Život dětem pomáhá jeho rodičům platit rehabilitaci a zaplatil mu tu ortézu, která stála 84 000 Kč. A proč to celé říkám? Abych poděkoval vám všem, co jste kdy přispěli ve sbírce Srdce dětem. A abych vám ukázal, kam vaše peníze jdou. Jen díky vám všem může takový chytrý a milý kluk jako je Bruno chodit a vést život plný radosti,“ říká Petr Vacek.