Ejminka – hrdinka, která inspiruje svou silou i úsměvem

Všechno začalo nenápadně. Bolesti nožiček, které zpočátku vypadaly jako běžné růstové potíže, se postupně zhoršovaly. Přidala se horečka, která neustupovala, a bolest se stávala nesnesitelnou. Ejminka, která nikdy nebývala uplakaná, se v noci budila s pláčem a opakovala: „Já už nechci, aby mě bolely nožičky.“ Rodiče, kteří do té doby důvěřovali přírodní léčbě, odložili bylinky a vyrazili s dcerou na dětskou pohotovost do Motola.

Po sérii vyšetření, rentgenů a dlouhých hodinách čekání si je v nemocnici nechali. Lékaři provedli další testy, včetně magnetické rezonance a odběru kostní dřeně. Právě tehdy padla diagnóza, kterou si žádný rodič nechce vyslechnout – akutní lymfoblastická leukemie.

Zpráva byla jako rána. Rodiče nebyli schopni vnímat, co jim lékaři říkají. Chemoterapie, studie, procenta úspěšnosti – všechno znělo jako z jiného světa. Ale nebyl čas na váhání. Celá rodina s Ejminkou v čele musela začít bojovat. Léčba byla náročná. Ejminka na čas přestala chodit, vypadaly jí vlásky, v ústech se jí tvořily bolestivé afty. Přesto se nikdy nevzdala. Její síla a odhodlání byly obdivuhodné.

Nešlo však jen o psychickou zátěž. I finančně to bylo extrémně náročné období. Léčba, pobyty v nemocnici, péče o další dítě – to všechno si vyžádalo obrovské úsilí. Právě proto byla pomoc lidí prostřednictvím veřejné sbírky tak zásadní. Každá koruna pomohla. A pomáhá dál.

Dnes je Ejminka na konci udržovací léčby. Rodiče věří, že se nemoc už nikdy nevrátí. Jsou nesmírně vděční lékařům a sestřičkám v Motole, kteří jejich dceru provázeli nejtěžším obdobím života – nejen odborně, ale i lidsky. Mluví o nich s úctou a vděčností.

Příběh Ejminky je silný. Je to příběh o bolesti, naději, víře a lásce. A hlavně o tom, že i když život přinese těžké zkoušky, s odvahou, vírou a podporou druhých se dá zvládnout i to, co se zdá nemožné.